Vláknina

Vlákninou se označuje část stravy, která není rozkládána enzymy trávicího ústrojí člověka. Prochází tak (s výjimkou části rozpustné vlákniny) v nezměněné formě tenkým střevem a může být fermentována teprve účinkem enzymů mikroflóry tlustého střeva za vzniku energeticky využitelných mastných kyselin o krátkém řetězci (kyselina octová, propionová, máselná). Konečnými produkty fermentace vlákniny jsou plyny (oxid uhličitý, vodík, metan a voda).

Jsou to nestravitelné (nevyužitelné) polysacharidy rostlinného původu. Jsou obsaženy v zelenině, ovoci, luštěninách a obilovinách. Jedná se o skupinu tzv. neškrobových polysacharidů (celulóza, hemicelulózy, pektiny, inulin, gumy, slizy, pentosany, ß-glukany), rezistentní škroby, polysacharidy využívané jako potravinářská aditiva a lignin (látka nesacharidové povahy).

Existují vlákniny různého typu a různých fyziologických funkcí. Příjem těchto „balastních“ látek příznivě ovlivňuje trávení a vstřebávání (resorpci) živin.

Nerozpustná vláknina (lignin, celulóza, některé hemicelulózy) je obsažena v otrubách, zelenině a celozrnných výrobcích. Zvětšuje střevní obsah zředěním a vazbou toxických látek, zkracuje  průchod stolice tlustým střevem a příznivě tak ovlivňuje zácpu a další onemocnění (např. divertikulózu).

Rozpustná vláknina (necelulózového typu - pektiny, inulin, některé hemicelulózy, slizy, gumy, rezistentní škroby, fruktooligosacharidy) je obsažena v luštěninách, ovoci, obilninách (oves), sladu a bramborách. Rozpustná vláknina je částečně štěpena v tenkém střevě, zpomaluje pasáže v horní části trávicího traktu, snižuje vstřebávání některých živin (vápník, železo, měď, zinek) a žlučových kyselin, zpomaluje rychlost resorpce sacharidů a tak má její konzumace příznivý vliv na snížení strmosti vzestupu glykémie po jídle. Má též vliv na snížení hladiny cholesterolu v krvi.

Odborníci na výživu doporučují u dospělého člověka denní příjem vlákniny 25 - 30 g, v poměru rozpustné ku nerozpustné 1:3. Vláknina má především funkci ochrannou. Působí preventivně u řady neinfekčních onemocnění hromadného výskytu, např. nádorů tlustého střeva, onemocnění srdce a cév, diabetu, obezity, chronické zácpy, chronických střevních zánětů (divertikulózy, Crohnovy choroby) aj.

Vyšší příjem naopak může mít negativní následky vzhledem ke snižování vstřebatelnosti minerálních látek a vitaminů. Vysoký příjem není žádoucí pro  děti do dvou let, protože může ohrozit dostatečný příjem potravin nezbytných pro správný růst a rovněž pro staré osoby, jejichž celkový energetický příjem je nízký. V naší populaci je však spotřeba odhadována na méně než 25 g/den,  výjimku tvoří vegetariáni.  Obecným doporučením ke zvýšení příjmu vlákniny je zvýšení spotřeby zeleniny, ovoce, ořechů, luštěnin a výrobků z celozrnných a vysoko vymílaných mouk. Potřeba vlákniny by neměla být hrazena z vlákninových koncentrátů, ale především z běžných zdrojů potravin.

Autor: Mgr. Karla Krčálová, nutriční terapeut